Náš individualismus
Několik let po pádu komunismu jsem pracovala jako au-pair v rakousku. Bylo normální, že dítě mohlo takřka všechno, když něco rozbilo, většinou se mu nic nestalo a aby dosáhlo na maximální trpělivost rodičů, muselo už dítko vyvést něco opravdu maximálního.
Často jsem bývala s dětmi sama, musela jsem improvizovat a hodně často jsem přemýšlela, jak zareagovat. Neodvažovala jsem se udělat vždy to, co jsem považovala za správné, protože rodiče mi většinou velmi jasně vymezili "můj prostor".
Dnes s odstupem všech těch let jsem i já matkou. Nikdo už mi žádné meze neklade, jsem to já, kdo vymezuje pomyslné hranice mezi tím, co dítko ještě smí a co ne. Bohužel se občas přistihnu, že reaguju podobně, jako moje máma a tak se vždy snažím poučit ze situace a nedělat mému dítěti to, co jsem já v dětství neměla ráda. Je to práce na "plný úvazek" a čím větší je moje ratolest, tím složitější jsou všechny vazby a já si nikdy nejsem úplně jistá, zda moje rozhodnutí bylo to správné...
Na druhé straně i přes výchovu, kterou jsem dostala sama, ze mě vyrostl rovný člověk s otevřeným srdcem a s chutí změnit svět k lepšímu, a tak když se mi to ve výchově někdy moc nepovede, chlácholím se tím, že dítko bude jednou takové, jaké samo chce. Já jen vepisuju několik prvních kapitol do velké knihy, ale nikdo neví, jak tento příběh skončí.
Komunismus individualitu potlačoval, dnešní doba ji vynáší do popředí, otázka je, jestli je individualita opravdu potřebná a jaké má následky. Když vidím starou paní nastupovat do tramvaje, nic mě nestojí k ní přistoupit a pomoci jí. Ale hodně mladých individualistů se ani nenamáhá podívat jiným směrem, pobaveně pozorují a nepomáhají. Proč taky? Jich se přeci nikdo neptal, oni se naučili, že nejdůležitější je hrabat si na svém vlastním písečku. Tak trochu se při tom individualismu pozapomíná, že člověk přeci může být jiný a přesto být lidský a zajímat se o své okolí. Protože sám jedinec by nepřežil a bez jednotlivců by nebyla naše společnost. Myslím si ale, že všechno by fungovalo mnohem líp, kdyby lidé byli individualně vedeni k tomu, že jsou součástí všeho!
Ne nadarmo se o zlém člověku říká, že toho snad ani jeho matka nekojila. Všechno je to o kontaktu. Děti, které dostanou hodně lásky ji umí i rozdávat. Když ale dítko vyroste někde mezi kočárkem a svým pokojem, kdo mu má všechnu tu lásku ukazovat? Televize? Nebo internet?
Všechno souvisí se vším a vyspělost země by se měla posuzovat podle toho, jak se chová ke svým nejslabším. Při cestování světem jsem viděla, že čím ekonomicky vyspělejší země, tím míň lásky a ohleduplnosti mezi lidmi. V zemích "tzv. třetího světa" je většina dětí kojena, nošena, spávají se svou matkou a vytvoří si velmi pevné pouto nejen k matce, ale celé své rodině.
Protože jsem rozený optimista, stále věřím v dobro a věřím, že stačí když procitne jeden člověk. Protože ten zase může ukázat tu správnou cestu dalšímu a tak dál a dál. Řeči většiny lidí, že "já přeci nemůžu sám nic změnit" u mě neplatí. Jsem zastáncem názoru, že každý by měl nejdřív začít sám u sebe. A tak volím tu prostřední, zlatou cestu. Ve výchově mého malého individualisty se snažím ukazovat mu to správné a důležité a že když něco má, tak se o to může podělit s ostatními. Snad na příští besídce ve školce se mnou bude tleskat někdo další i ostatním dětem, ne jen tomu svému. Protože všechny děti mají rádi, když je někdo pochválí. Mě to nic nestojí a ještě jsem za to odměněna krásným dětským úsměvem.
Jolana Dominguez Carela
Proč už nechci, aby mi manžel pomáhal
Zná to myslím každá hospodyňka...pro neustálé točení okolo rodiny a práce jí nezbývá čas na to, co by chtěla dělat. Ráno vstát, nachystat rodinku, letět do práce, po práci letět do obchodu nakoupit, pak domů vařit, prát, žehlit, úkoly s dětmi, večer padnout do postele a možná někdy i ...
Jolana Dominguez Carela
Proč žáci nerespektují učitele?
Jako každá máma, která má dítka ve škole, slýchám každý den co se ve škole stalo. Obě mé dcery chodí každá do jiného ročníku jiné školy. To, co doma vypráví, se podobá jako vejce vejci. Takže - kde se stala chyba?
Jolana Dominguez Carela
Zdraví jako lék
Zvykli jsme si často mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička jsme udržovaní ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. "Dej pozor, abys něco nechytla" nebo "raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla" a podobné hlášky zná asi každý z nás
Jolana Dominguez Carela
Jak mít radost každý den
Už odmala miluju vůni vzduchu. Svět umí vonět v tolika různých odstínech...Třeba u moře...Když jsem byla poprvé u moře, bylo mi asi 7 let, vdechovala jsem tu úžasnou vůni, kterou jsem dosud neznala. Vonělo to tam tak jinak...trochu po rybách, ale příjemně...a taky po řasách. Sbírali jsme s bratrem mušličky a dávali je do sáčku (no ano, v té době jsem nevnímala, že uvnitř jsou živí tvorčci, kteří zbytečně uhynou) a před odjezdem, když jsme sáčkem pohnuli, poznali jsme druhou tvář "vůně" moře...
Jolana Dominguez Carela
Kdy pomáhat druhým?
My lidé rádi pomáháme. Když vidíme problémy druhých, snaději zapomínáme na ty vlastní. Učili nás, že máme pomáhat slabším, starším, postiženým, že nemáme být lhostejní k ostatním. Kdo z nás už někdy nezažil, že máme chuť a vůli pomáhat, ale druhá strana místo, aby nám vděčně poděkovala, nás kritizuje.... Pomáháme a nakonec z toho vycházíme jako špatní my.....Proč?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
- Počet článků 59
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1620x
Mimo jiné se věnuji prodeji šperků a bižuterie z přírodních materiálů a polodrahokamů, které i sama vyrábím. Více na www.aaa-taino-galerie.com