Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Žiguli - malý tank z Ruska

Jako malá holka jsem vyrůstala v socialistickém systému, kde vůz Lada patřil k těm lepším. Můj tatínek si rád kupoval nová auta a tak si pamatuju, jak jsem jednou přišla ze školy a viděla před domem krásné, nové, červené auto. Byla to Lada 1500, ve městě jich jezdilo jen několik. Ve škole mi všichni záviděli, jejich rodiče buď neměli auto žádné, nebo měli jen starou škodovku či fiata.  

Vzpomínám, jak mě a bratra vzal táta na dovolenou do Maďarska. Někde u Györu si táta nevšiml jedné škodovky 120, měla takovou béžovošedou barvu a téměř splývala se silnicí. Když ji spatřil, už se nedalo střetu předejít. Pamatuju se, jak jsem "brzdila" vzadu s ním a kdybych tam měla brzdy, asi bych to i ubrzdila. Tenkrát ještě nebyly bezpečnostní pásy povinné vzadu a já se jen držela sedadel přede mnou. S hrůzou jsem viděla, že srážce se nedá zabránit. Pak už bylo jen obrovské PRÁSK...

Když jsem se probrala z šoku, táta zjišťoval, jestli mi něco není. Na první pohled mi nic nebylo, jen se kolem mě válelo pár klubíček mohéru, nějaké klobásy, maďarský chleba a meloun.  To až po 20 letech se zjistilo, že se mi vybočila páteř (jak je dobře, že dnes jsou bezpečnostní pásy povinnou výbavou).

Čelně jsme narazili do škodovky z boku. Řidičovi byli vidět celé nohy, levý blatník byl zmačkaný jak alobal. Táta obešel náš supervůz a kromě malého škrábance a lehce zkřiveného plechu, co zakrývá celý motor, autu nic nebylo. Policie nás tam vystavila jakési potvrzení, že vůz může jet dál. Na hranicích se to soudruhům sice moc nezdálo, ale nakonec nás s autem pustili domů.

Hned při příjezdu jsem běžela říct mamince tu novinu. Právě seděla se svou sestrou na lavičce a pila odpolední kávu. Měla jsem kolem 9 let a tak mému žvatlání nevěnovala moc pozornosti. Až pak, když jsem stále mlela dokola, že jsme měli nehodu a ať se jde podívat do garáže na auto, tak se šla přesvědičt.... Ještě teď si vybavuju ten překvapený výraz.

Když jsem dodělala autoškolu, chtěla jsem okamžitě jezdit. Auto jsem neměla a tak jsem vzala zavděk, čím bylo. Můj přítel měl tenkrát žigulíka 1200, v dost hrozném stavu. Ruční brzda nebrzdila, ta normální tak na 20%, řazení šlo hrozně těžko, ale já plná elánu, jsem vyrazila. Zvolila jsem venkovskou silničku v pohraničí. Jedu jedu, svištím si to asi 80 po silničce, když tu jsem si všimla, že ručička na benzínu je úplně dole. Nevěděla jsem, že tam zbývá ještě několik litrů benzínu. S hrůzou v očích jsem se jala obracet. Silnička úzká, zkušenosti žádné a hle, vidím nalevo odbočku na pole. Tak jsem tam zajela a snažila se tam dát zpátečku. Jenže zpátečka v žigulíkovi je jak čtyřka, jen se muselo strašně moc zatlačit. V autoškole jsme měli favority. Po marných několika pokusech, kdy jsem se na čtyřku obrovským škubem doškubala až k jakési závoře, jsem si říkala, tohle je můj konec. Ruční brzda nebrala, auto stálo trochu z kopečka, před předním sklem závora a s každým dalším pokusem blíž a blíž.

Nezbylo mi nic jiného, než stopovat na silnici. Po pár minutách jsem stopla rodinku, co jela na svatbu. Auto plné dortů, všichni nažehlení a já prosila pána o pomoc, auto zapíchlé na zabláceném poli... Musím podotknout, že na venkovana byl galantní, šel, vycouval mi auto a když mi ho předával, říkal, ať si s tím nedělám hlavu, že všichni někdy začínáme a že to auto je ve strašným stavu, on že jezdí 20 let a měl co dělat, aby tam tu zpátečku dal.... A ty brzdy ať si spravím, nebo že se zabiju...

S klepajícími koleny jsem dojela domů, šťastná, že tank i já jsme přežili :-))

Autor: Jolana Dominguez Carela | čtvrtek 22.4.2010 12:23 | karma článku: 15,73 | přečteno: 2755x
  • Další články autora

Jolana Dominguez Carela

Proč už nechci, aby mi manžel pomáhal

Zná to myslím každá hospodyňka...pro neustálé točení okolo rodiny a práce jí nezbývá čas na to, co by chtěla dělat. Ráno vstát, nachystat rodinku, letět do práce, po práci letět do obchodu nakoupit, pak domů vařit, prát, žehlit, úkoly s dětmi, večer padnout do postele a možná někdy i ...

11.7.2014 v 15:25 | Karma: 18,18 | Přečteno: 1305x | Společnost

Jolana Dominguez Carela

Proč žáci nerespektují učitele?

Jako každá máma, která má dítka ve škole, slýchám každý den co se ve škole stalo. Obě mé dcery chodí každá do jiného ročníku jiné školy. To, co doma vypráví, se podobá jako vejce vejci. Takže - kde se stala chyba?

5.3.2014 v 20:03 | Karma: 16,69 | Přečteno: 2203x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Zdraví jako lék

Zvykli jsme si často mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička jsme udržovaní ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. "Dej pozor, abys něco nechytla" nebo "raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla" a podobné hlášky zná asi každý z nás

7.2.2014 v 17:59 | Karma: 8,02 | Přečteno: 249x | Diskuse| Ostatní

Jolana Dominguez Carela

Jak mít radost každý den

Už odmala miluju vůni vzduchu. Svět umí vonět v tolika různých odstínech...Třeba u moře...Když jsem byla poprvé u moře, bylo mi asi 7 let, vdechovala jsem tu úžasnou vůni, kterou jsem dosud neznala. Vonělo to tam tak jinak...trochu po rybách, ale příjemně...a taky po řasách. Sbírali jsme s bratrem mušličky a dávali je do sáčku (no ano, v té době jsem nevnímala, že uvnitř jsou živí tvorčci, kteří zbytečně uhynou) a před odjezdem, když jsme sáčkem pohnuli, poznali jsme druhou tvář "vůně" moře...

6.1.2014 v 8:33 | Karma: 14,17 | Přečteno: 430x | Diskuse| Ostatní

Jolana Dominguez Carela

Kdy pomáhat druhým?

My lidé rádi pomáháme. Když vidíme problémy druhých, snaději zapomínáme na ty vlastní. Učili nás, že máme pomáhat slabším, starším, postiženým, že nemáme být lhostejní k ostatním. Kdo z nás už někdy nezažil, že máme chuť a vůli pomáhat, ale druhá strana místo, aby nám vděčně poděkovala, nás kritizuje.... Pomáháme a nakonec z toho vycházíme jako špatní my.....Proč?

11.3.2013 v 12:11 | Karma: 8,38 | Přečteno: 364x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Green Deal nikdo nezmění. Vnímejme ho jako příležitost, radí Pavel Telička

30. dubna 2024

Premium Česká republika slaví 20. výročí vstupu do EU. Pavel Telička tehdy český vstup v Bruselu...

Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě si natočila pivo

30. dubna 2024  17:58

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...

Co mírová konference v Čapím hnízdě, napadla Černochová Babišovu kritiku

30. dubna 2024  17:30

Ministryně obrany Jana Černochová ostře reagovala na kritiku české muniční iniciativy pro Ukrajinu...

Opilý řidič kličkoval Brandýsem. Čtyři tisíce pro každého, uplácel pak policisty

30. dubna 2024  17:03

V druhé polovině dubna zastavila policejní hlídka kličkující a pomalu jedoucí auto. Cizinec, který...

  • Počet článků 59
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1620x
Jsem rozená optimistka, milující život a vše, co s sebou přináší... Ráda cestuju a poznávám nové lidi i jiné kultury. Pracuji jako terapeut a kouč osobního rozvoje www.jolanadominguez.cz.
Mimo jiné se věnuji prodeji šperků a bižuterie z přírodních materiálů a polodrahokamů, které i sama vyrábím. Více na www.aaa-taino-galerie.com