Musíme se stále klanět?

Za mých školních časů jsme paní učitelce museli říkat soudružko, nosili jsme modré košile s červenými šátky, učili se o největších osobnostech SSSR a jinak uctívali velkého rudého bratra. Tím, že před 21 lety padl komunismus si ale naše záda neodpočala. Už se neklaníme na východ, jen jsme pootočili svými těly a klaníme se na západ....

Na první školní besídce své dcery jsem s potěšením poslouchala národní písně a koledy až do té chvíle, kdy sbor odzpíval asi už třetí Ódu na Santa Clause. Pořád jsem si ale říkala, že se jim to tak asi líbilo...

Pak několik dětí zahrálo na elektronické klávesy. Sice mezi tou změtí všech ostatních nástrojů, které klávesy simulovaly, nebylo dost dobře poznat, co je vlastně dílem žáka, ale budiž říkala jsem si, lepší ať se projevují takhle, než aby se poflakovali po ulicích a vymýšleli lumpárny.

Proč už konečně nejsme sami sebou? Máme toho tolik, co bychom mohli světu ukazovat, jsme tvořivý národ a přesto máme stále potřebu se někoho doprošovat. Je to opravdu nutné? Copak se naše děti ve škole nemůžou učit národní písně a koledy? Ať si klidně zazpívají jednu americkou a pak klidně i jednu ruskou, ale proč do toho nezařadit i něco z jiných zemí? To už jim zase musíme nechat masírovat mozky americkou propagandou?

Nemám nic proti Maria Carey, ale poslouchat její vánoční píseň na besídce? Vždyť máme tolik autorů vážné hudby a národní písně. To nám opravdu pomůže učit děti odzpívat písničku ve špatné angličtině, kdy zjevně polovina z nich jen otvírá pusy, protože se to nestihli naučit? Nebylo by lepší předat jim to nejlepší z naší vlastní kultury? Zcestovala jsem toho dost, žila jsem roky v jiných zemích. Ale jsem češka a jsem na to hrdá a nevidím důvod, proč své dítko neučit českou kulturu.

Docela jsem zvědavá, kam to půjde za dalších dvacet, třicet let....Protože jestli to půjde takhle dál, tak se třeba moje vnoučata budou učit čínsky...