Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdy pomáhat druhým?

11. 03. 2013 12:11:30
My lidé rádi pomáháme. Když vidíme problémy druhých, snaději zapomínáme na ty vlastní. Učili nás, že máme pomáhat slabším, starším, postiženým, že nemáme být lhostejní k ostatním. Kdo z nás už někdy nezažil, že máme chuť a vůli pomáhat, ale druhá strana místo, aby nám vděčně poděkovala, nás kritizuje.... Pomáháme a nakonec z toho vycházíme jako špatní my.....Proč?

Pomáhat je krásné, ale...co se pod pojmem pomoc vlastně rozumí? Pomoc je pro mě služba druhému, aniž bych něco čekala na oplátku. Ale - jsme takové nezištné pomoci schopni? Kolikrát pomáháme druhým nezištně? A hlavně - pomáháme, když nás o to požádali?

Často se setkávám s lidmi, kteří se svěřují se svými problémy v rodině. My rodiče nejraději pomáháme svým dětem. Vidíme jejich situaci a zdá se nám, že dítě potřebuje pomoci (a tady na věku dítěte opravdu nezáleží). A tak pomáháme. Ale naše pomoc se setkává s nepochopením a mnohdy odmítnutím. Proč tomu tak je?
Naše děti mají svou vlastní představu o svém životě. To, co se nám, rodičům, jeví jako velké nedostatky, problémy a komplikace, naše děti vnímají úplně jinak. Pro ně jsou to příležitosti. Když se pak chystáme pomáhat a bourat jim jejich příležitosti, setkáváme se s nepochopením a zlobou. Jak by bylo nám, kdyby nám někdo bortil ty naše? Myslím, že stačí zalovit v paměti a najdeme nějaký příklad z vlastního života...

Často máme potřebu pomáhat v oblasti vztahů. Známá či kamarádka, bratr, partner... kdokoliv nám vypráví nějaký svůj příběh, svěřuje se s těžkou životní situací. A tu už spěcháme hop hop pomáhat. Podporovat toho chudáka, který je na tom tak špatně... že potřebuje pomoci. A staráme se a zajímáme se a hlavně radíme, jak a co dělat...Ale - je toto opravdu pomocí?

Mnohdy se nám blízcí pouze chtějí vypovídat ze svých starostí. Chtějí cítit účast a blízkost druhé soucítící osoby. To jim dodává sílu. Když přispěcháme se všemi svými radami a pokyny, tak jim bereme tu možnost být sami sebou. Tlačíme jim svou vlastní představu toho, jak by měla jejich životní situace vypadat.

Je třeba naučit se rozlišovat, kdy někdo pomoc potřebuje a kdy se jedná pouze o sdílení. Zjistit to lze jednoduše - pokud máme pocit, že ten druhý pomoc potřebuje a chce, ale stydí se o ni říci, můžeme se ho přímo zeptat. Je to přeci někdo nám blízký. Když se zeptáme, už víme, na čem jsme. Pokud ten člověk pomoc potřebuje a požádal o ni, je na nás, zda mu pomůžeme. Někdy ta pomoc je pouze ve vyslechnutí jeho problému, obejmutí a popřání hodně sil. Někdy můžeme pomoci radou, penězi...To už záleží na situaci.
Vždy bychom ale měli mít na mysli, jestli naše pomoc je pro druhého opravdu pomocí. Zda si jen naše dušička nechce ulevit od svých problémů a zaměřit pozornost na druhého, abychom nemuseli řešit to svoje.

I zde platí - zamést si nejdřív ten vlastní dvůr než nakoukneme k sousedům, co jim tam vítr navál....

Autor: Jolana Dominguez | pondělí 11.3.2013 12:11 | karma článku: 6.25 | přečteno: 355x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Filip Rychly

Svoboda v postdemokratické společnosti

Co je dnes opravdovým měřítkem svobody? Svobodné volby? Irelevantní. Hýřivé reklamní kampaně útočící na nejnižší lidské pudy vítězí. Možnost nákupu výrobků všech značek? Již od druhé poloviny devadesátých let zcela nepotřebná věc.

23.11.2017 v 22:53 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 115 | Diskuse

Jan Dvořák

Za socialismu napodoboval západní vzory, teď na to dojel!

Léta se vedou spory o to, jestli zbourat či nezbourat na pražské Vinohradské třídě objekty bývalého TRANSGASu. Zaprvé provokují brutalistní podobou, a zadruhé Praha nemá dost kanceláří, obchodů, a natož bytů nad 10 miliónů korun.

23.11.2017 v 22:22 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 309 | Diskuse

Lukáš Jadrný

Generál Lee v posmrtné bitvě s politickou korektností

Americká občanská válka pro mnohé neskončila. Pod vlivem politické korektnosti a levicových aktivistů padají sochy a památníky hrdinů a spolu s nimi padají i hodnoty, pro které jsme vždy obdivovali Spojené státy americké.

23.11.2017 v 21:16 | Karma článku: 26.54 | Přečteno: 425 | Diskuse

Alexandra Potůčková

Mladý a dynamický kolektiv. Klišé nebo záminka?

Nadpis sice vypadá jako jedna z otázek IQ testu, ale je to jen smutné konstatování skutečnosti. Skutečnosti, že věk je důležitý nejen u láhve vína, ale i u uchazeče o zaměstnání.

23.11.2017 v 17:00 | Karma článku: 20.45 | Přečteno: 465 | Diskuse

Petr Binder

Soumrak mediálních poradců

Po mnoha letech jsem se rozhodl pro mediální kampaň. Konečně mám komerční produkt. Vložil jsem se do rukou mediálního poradce a očekával jeho profesionální rady. Jak jsem byl naivní.

23.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 13.52 | Přečteno: 555 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1590
Jsem rozená optimistka, milující život a vše, co s sebou přináší... Ráda cestuju a poznávám nové lidi i jiné kultury. Pracuji jako terapeut a kouč osobního rozvoje www.jolanadominguez.cz. Mimo jiné se věnuji prodeji šperků a bižuterie z přírodních materiálů a polodrahokamů, které i sama vyrábím. Více na www.aaa-taino-galerie.com TOPlist


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.