Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

SYETEY-KOTZOUR

16. 6. 2010 14:32
vy furt s tou vaší pravdou....

....nezlobte se, ale z článku bych řekl, že právě vy vykazujete známky ne úplně zralé osobnosti. Montovat se někomu do vztahu tím, že budu dělat bonzáka považuji za ubohost. To že Vám kamarádka nevěří, jaký je ten její miláček gauner, není její povahová slabina....ale je to tím, že síla hormonů je prostě větší než síla logiky. Příroda už to tak zařídila a věděla proč.

Pravdu si strčte za klobouk. Pokud je zamilovaná, nezbývá než počkat, až si namele čumák (stejně tomu nezabráníte).....pak ji můžete pomoci se z toho dostat. Pak Vás totiž opravdu bude potřebovat. Myslel jsem, že lidem, kteří se vymotali z puberty už je tohle jasné, ale stále bývám znova překvaten...;-D Kamarádství je taky o empatii, tj. vědět kdy držet ústa a kdy promluvit.....říká se že Vy ženy ji máte...ale nevím;-D

0 0
možnosti

permanent

16. 6. 2010 22:53
Re: vy furt s tou vaší pravdou....

Já mám spíš pocit, že až si kamarádka nabije sama čumák, bude naštvaná, že jí to její nejlepší přítelkyně neřekla, ač věděla, co jí provádí  a bude stejně po "přátelství." Tady to není ani tak o empatii, jako o upřímnosti. Aspoň já jsem toho zastáncem. Opakuji se, přítel musí chtít znát vše od svýho přítele, jak dobrý zprávy, tak ty zlý a špatný. Je to varování, ne bonzáctví !!! Pokud to nepřijme, nemůže to bejt můj nejlepší přítel. Snad jsem to moc nezmotala, tu moji moudrost. ;-D;-D Ludmila Odarčenková

0 0
možnosti

permanent

15. 6. 2010 20:20
Vy mi mluvíte z duše.

Já si myslím, že pokud je přítel opravdu přítelem, pak pravdu od Vás MUSÍ přijmout. Jestli ne, pak to přítel nebyl !!! :-((( Ludmila Odarčenková R^R^R^

0 0
možnosti

salmael

16. 6. 2010 0:00
Re: Vy mi mluvíte z duše.

přesně tohle mě při čtení Vašeho článku napadlo...Ať už se mi pravda jakkoliv nelíbí, od svého přítele ji přijmu a nebudu se na něj pro ni zlobit či snad ho ani nezavrhnu! :-) 

0 0
možnosti

motylek_02

15. 6. 2010 17:38
nazor

je to tezke rozhodnuti. nicmene  byt zavrhnuta kamaradkou proto ze ona neni schopna videt svuj problem a obvini z toho me, to neni nic prijemneho.... o takove kamaradstvi nestojim. Nez rikam svuj nazor (mam li pocit ze je to nutne), ptam se dotycneho zdali jej vubec chce slyset. anebo se dotycny zepta na muj nazor sam/a. U jedne kamaradky jsem videla ze jeji partner je k ni spise vlazny, ale ona si to resila po svem a k dulezitemu poznatku dospela sama, svym tempem. nemelo cenu se do toho michat a ona si ani nestezovala. vyslechla jsem ji az po onom rozchodu. Takze to chce najit zdravou rovnovahu a nazory sdelovat jsou li vyzadane a druhy ma zajem naslouchat. neboli, kdo pacha dobro, byva po zasluze potrestan.

0 0
možnosti

milanalois

15. 6. 2010 16:43
Pořiďte si několik dalších dětí.

Až budete mít doma vlastní sociální skupinu nezletilců, můžete na nich zkoušet různé varianty upřímnosti a jejích následků.

Ale hlavně už nebudete mít čas šťourat do života druhým lidem.

0 0
možnosti
  • Počet článků 59
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1620x
Jsem rozená optimistka, milující život a vše, co s sebou přináší... Ráda cestuju a poznávám nové lidi i jiné kultury. Pracuji jako terapeut a kouč osobního rozvoje www.jolanadominguez.cz.
Mimo jiné se věnuji prodeji šperků a bižuterie z přírodních materiálů a polodrahokamů, které i sama vyrábím. Více na www.aaa-taino-galerie.com