Žiguli - malý tank z Ruska
Vzpomínám, jak mě a bratra vzal táta na dovolenou do Maďarska. Někde u Györu si táta nevšiml jedné škodovky 120, měla takovou béžovošedou barvu a téměř splývala se silnicí. Když ji spatřil, už se nedalo střetu předejít. Pamatuju se, jak jsem "brzdila" vzadu s ním a kdybych tam měla brzdy, asi bych to i ubrzdila. Tenkrát ještě nebyly bezpečnostní pásy povinné vzadu a já se jen držela sedadel přede mnou. S hrůzou jsem viděla, že srážce se nedá zabránit. Pak už bylo jen obrovské PRÁSK...
Když jsem se probrala z šoku, táta zjišťoval, jestli mi něco není. Na první pohled mi nic nebylo, jen se kolem mě válelo pár klubíček mohéru, nějaké klobásy, maďarský chleba a meloun. To až po 20 letech se zjistilo, že se mi vybočila páteř (jak je dobře, že dnes jsou bezpečnostní pásy povinnou výbavou).
Čelně jsme narazili do škodovky z boku. Řidičovi byli vidět celé nohy, levý blatník byl zmačkaný jak alobal. Táta obešel náš supervůz a kromě malého škrábance a lehce zkřiveného plechu, co zakrývá celý motor, autu nic nebylo. Policie nás tam vystavila jakési potvrzení, že vůz může jet dál. Na hranicích se to soudruhům sice moc nezdálo, ale nakonec nás s autem pustili domů.
Hned při příjezdu jsem běžela říct mamince tu novinu. Právě seděla se svou sestrou na lavičce a pila odpolední kávu. Měla jsem kolem 9 let a tak mému žvatlání nevěnovala moc pozornosti. Až pak, když jsem stále mlela dokola, že jsme měli nehodu a ať se jde podívat do garáže na auto, tak se šla přesvědičt.... Ještě teď si vybavuju ten překvapený výraz.
Když jsem dodělala autoškolu, chtěla jsem okamžitě jezdit. Auto jsem neměla a tak jsem vzala zavděk, čím bylo. Můj přítel měl tenkrát žigulíka 1200, v dost hrozném stavu. Ruční brzda nebrzdila, ta normální tak na 20%, řazení šlo hrozně těžko, ale já plná elánu, jsem vyrazila. Zvolila jsem venkovskou silničku v pohraničí. Jedu jedu, svištím si to asi 80 po silničce, když tu jsem si všimla, že ručička na benzínu je úplně dole. Nevěděla jsem, že tam zbývá ještě několik litrů benzínu. S hrůzou v očích jsem se jala obracet. Silnička úzká, zkušenosti žádné a hle, vidím nalevo odbočku na pole. Tak jsem tam zajela a snažila se tam dát zpátečku. Jenže zpátečka v žigulíkovi je jak čtyřka, jen se muselo strašně moc zatlačit. V autoškole jsme měli favority. Po marných několika pokusech, kdy jsem se na čtyřku obrovským škubem doškubala až k jakési závoře, jsem si říkala, tohle je můj konec. Ruční brzda nebrala, auto stálo trochu z kopečka, před předním sklem závora a s každým dalším pokusem blíž a blíž.
Nezbylo mi nic jiného, než stopovat na silnici. Po pár minutách jsem stopla rodinku, co jela na svatbu. Auto plné dortů, všichni nažehlení a já prosila pána o pomoc, auto zapíchlé na zabláceném poli... Musím podotknout, že na venkovana byl galantní, šel, vycouval mi auto a když mi ho předával, říkal, ať si s tím nedělám hlavu, že všichni někdy začínáme a že to auto je ve strašným stavu, on že jezdí 20 let a měl co dělat, aby tam tu zpátečku dal.... A ty brzdy ať si spravím, nebo že se zabiju...
S klepajícími koleny jsem dojela domů, šťastná, že tank i já jsme přežili :-))
Jolana Dominguez Carela
Proč už nechci, aby mi manžel pomáhal
Zná to myslím každá hospodyňka...pro neustálé točení okolo rodiny a práce jí nezbývá čas na to, co by chtěla dělat. Ráno vstát, nachystat rodinku, letět do práce, po práci letět do obchodu nakoupit, pak domů vařit, prát, žehlit, úkoly s dětmi, večer padnout do postele a možná někdy i ...
Jolana Dominguez Carela
Proč žáci nerespektují učitele?
Jako každá máma, která má dítka ve škole, slýchám každý den co se ve škole stalo. Obě mé dcery chodí každá do jiného ročníku jiné školy. To, co doma vypráví, se podobá jako vejce vejci. Takže - kde se stala chyba?
Jolana Dominguez Carela
Zdraví jako lék
Zvykli jsme si často mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička jsme udržovaní ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. "Dej pozor, abys něco nechytla" nebo "raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla" a podobné hlášky zná asi každý z nás
Jolana Dominguez Carela
Jak mít radost každý den
Už odmala miluju vůni vzduchu. Svět umí vonět v tolika různých odstínech...Třeba u moře...Když jsem byla poprvé u moře, bylo mi asi 7 let, vdechovala jsem tu úžasnou vůni, kterou jsem dosud neznala. Vonělo to tam tak jinak...trochu po rybách, ale příjemně...a taky po řasách. Sbírali jsme s bratrem mušličky a dávali je do sáčku (no ano, v té době jsem nevnímala, že uvnitř jsou živí tvorčci, kteří zbytečně uhynou) a před odjezdem, když jsme sáčkem pohnuli, poznali jsme druhou tvář "vůně" moře...
Jolana Dominguez Carela
Kdy pomáhat druhým?
My lidé rádi pomáháme. Když vidíme problémy druhých, snaději zapomínáme na ty vlastní. Učili nás, že máme pomáhat slabším, starším, postiženým, že nemáme být lhostejní k ostatním. Kdo z nás už někdy nezažil, že máme chuť a vůli pomáhat, ale druhá strana místo, aby nám vděčně poděkovala, nás kritizuje.... Pomáháme a nakonec z toho vycházíme jako špatní my.....Proč?
Jolana Dominguez Carela
Co o nás vypovídají barvy?
Dnešní zamyšlení bude věnováno barvám. Barvy o nás vypovídají víc, než si myslíme...Největší význam pro nás má zkoumat, proč máme v oblibě tu kterou barvu, protože nám to pomůže poodhalit naše skryté bloky. Jakmile je objevíme, můžeme začít pracovat na nápravě.
Jolana Dominguez Carela
Jak a koho máme volit?
V poslední době, ať chceme či ne, jsme ze všech stran bombardováni volebními kampaněmi. Pokud noviny nečtete, ani televizi neposloucháte, taky neuniknete.... útočí i z bilboardů a reklam na veřejných prostranstvích.
Jolana Dominguez Carela
Proč je pesimismus destruktivní?
Na stole stojí sklenice, ve kleré je do poloviny voda. Někteří ji vidí napůl plnou, druzí z poloviny prázdnou. Proč to tak je? Naše postoje se odráží v tom, jak vnímáme svět okolo sebe. Fungujeme na bázi naučených programů. Od okamžiku našeho zrodu se na nás "lepí" vše okolo nás. Začíná to pocity matky, když plod roste v děloze a pokračuje po porodu. Říká se, že narozené dítě je čisté jako list papíru. Čisté je, ale některé programy už zapsané má.
Jolana Dominguez Carela
Proč nám škodí kritika?
Každý to známe, v televizi nějaký politik blábolí nesmysly, v obchodě to pokladní moc dlouho trvalo, kolegyně v práci měla otřesné šaty a soused odvedle je alkoholik, co prochlastává dávky.
Jolana Dominguez Carela
Proč rozvíjet kreativitu v každém věku?
Když jsme byli malí, všichni jsme rádi kreslili, zpívali, hráli si, vymýšleli lumpárny, skákali panáka, hledali schované vánoční dárky, všichni jsme rádi něco dělali. Měli jsme volnost, alespoň my, ti z menších měst, jsme si mohli běhat venku a hrát si se sousedy. Rodiče nás posílali do obchodu pro půlku másla, pár rohlíků nebo ledňáčka.
Jolana Dominguez Carela
Letošnímu roku vládnou modré šperky!
Konečně jsem se dočkala. Letos vládne šperkům modrá barva! Mezi mé nejoblíbenější polodrahokamy patří nebesky modrý kámen, který původem pochází z Karibiku, konkrétně z Dominikánské republiky. Každý kámen je jedinečný svou kresbou, barvou, prolínání bílé do modré, v jednom kameni můžete najít několik různých odstínů modré od světlounké až po tmavou.
Jolana Dominguez Carela
Vytrácí se vánoční duch z trhů?
Vánoce. Téměř všichni se na ně těšíme. Nejvíce asi děti, které věří, že jim Ježíšek donese dárečky, určitě i děti, které sice na Ježíška už nevěří, ale přesto se nemohou dočkat, až se domovem proline vůně pečeného cukroví, vánočního stromečku a smaženého kapra.
Jolana Dominguez Carela
Proč se děje tolik tragédií?
Na výletní lodi v Rusku zemřelo víc jako 100 lidí. Pilot nadzvukového letadla havaroval a zemřel. Otec vyvolal hádku kvůli kolínské a jeho syn to zaplatil životem. V Liberci zemřel pacient při banální operaci kýly....Optimismus chybí 2/3 Čechů. Je jedno, jestli čtete nějaký zpravodajský portál na internetu či sedíte u televizních novin. Obsah zpráv je vždycky stejný. Proč?
Jolana Dominguez Carela
Já chci taky kozy
Nedávno mi známý povídal příběh svého známého, který mne zaujal, a to natolik, že na něj nemůžu přestat myslet. Ten jeho známý byl technikem, opravdovým mistrem ve svém oboru. Dokázal opravit taková zařízení, se kterými si jiní nevěděli rady. Byl z těch lidí, co si svůj mobil a počítač bral všude s sebou, prostě technický fanda oddaný své práci.
Jolana Dominguez Carela
Zvídavé dítko
Mám dcerku. Chodí do první třídy. A je zvědavá jako opička. Ještě když chodila do školky, ptávala se mě, kde se vzalo úplně první vajíčko a odpověď, že ho snesla slepička, ji neuspokojila. A kde se vzala ta slepička? Vylíhla se z vajíčka. A kde se vzalo to vajíčko?
Jolana Dominguez Carela
Snad už i nudle z nosu jsou čínský....
Zlaté české ručičky, kde jste? Když vejdete do obchodu, české zboží skoro nenajdete. Že by se u nás nepracovalo? Baba, pracuje. Tak proč je stále těžší najít české výrobky? Protože....
Jolana Dominguez Carela
Makám, makáš, makáme aneb pracovní morálka na úřadech
Tož sem ve středu zavítala na celnici. Den předtím jsem si opět domluvila změnu pracovní doby, abych to stihla. Podle webovek tam maj být do 17h, takže času dost. Ještě pro jistotu ověřuju, kde přesně to je.... Pak mě napadlo tam zavolat, protože jsem našla víc adres pro Brno, tak abych určo šla tam, kam mám, že...
Jolana Dominguez Carela
Chybí vám adrenalin? Dejte se na podnikání...
Teda to sem si zase dala. Já nevím, že vždycky něco vymyslím a pak se z toho skoro pos... No ale co, navařila sis, tak papej. Člověk by řekl, že vyřídit si živnost nebude až takovej problém. No - nebyl by, kdyby.... Kdyby ryby lítaly, nebyly by rybníky.
Jolana Dominguez Carela
Skoro dobré boby
Kdo by je neznal? Sojové boby dorazily před časem i do Čech, v obchodech je naleznete v regálech se zdravou výživou. Vyrábí se z nich mléko, sýr Tofu, maso co není maso, sojová bílkovina se přidává do většiny uzenin. Každý den v nějaké formě konzumujeme soju.
Jolana Dominguez Carela
Proč máme potřebu kouřit?
Kouření je stará záležitost. Kouřili naši předkové. Jenže - co kouřili a kolik? Při nějakých rituálech si zapálili něco povzbudivého, aby viděli své předky a bylo.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 59
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1620x
Mimo jiné se věnuji prodeji šperků a bižuterie z přírodních materiálů a polodrahokamů, které i sama vyrábím. Více na www.aaa-taino-galerie.com