Chceš zhubnout? Neptej se mě jak...
Z doslechu od rodiny vím, že čím víc jsem rostla, tím rostla i moje chuť k jídlu. Rodiče se mě snažili držet na uzdě, ale sem tam jim upadly opratě, takže si celý dětství pamatuju jen mučivý vážení, výhružky, že mám brzdit, jinak jim to pak budu vyčítat. Což se stalo, dodnes jim vyčítám, jak mě mohli nechat tolik žrát!
Celé příbuzenstvo mělo instrukce, co a kolik můžu jíst. A tak se i babička na mé prázdninové návštěvě snažila dodržovat stanovený harmonogram. Ten ale opustila v okamžiku, kdy jsem jí s vážnou tváří vyhrožovala, že jestli mi nedá napapat, otevřu okno a budu křičet na celou ves, že mě mučí hladem (kdo bydlel nebo bydlí na vesnici, pochopí). A to jsem prosím byla ještě předškolačka.
Vzpomínám si ale i na období hladu. To když jsme vyrazili na rodinnou dovolenou do Bulharska autem s obytným přívěsem. V Rumunsku nám praskla náprava a my museli zůstat několik dní. Teda tolik hladu jsem vážně mockrát nezačila. Tam tenkrát neměli v obchodech vůbec nic a já za tu dovolenou dokázala shodit 3 celá kila. JÁ!
Celé dětství mě uklidňovali, že "z toho vyrostu". Což o to, vyrostla jsem, ale s výškou rostla i váha, takže jsem v osmé třídě vážila při 163 cm 67kg. Díky tomu, že jsem ale vždycky hodně sportovala, tak mi to všechno tak nějak drželo pohromadě.
Můj milý starší bratr si vzal do hlavy, že ze mě tu tloušťku vymlátí. Každý den na mě dohlížel, abych cvičila, sklapovačky, leh sedy, kliky, dřepy, pak zapojil i malé činky a skipping, takže po pár měsících jsem zvedla i 40 kg činku. A začal mi přezdívat "Zaremba" (pro ty, kdož neví o čem je řeč, Ota Zaremba byl jedním z mistrů světa v kulturistice, ale detaily si už vážně nepamatuju). Byl na mě fakt hodně zlej, sem tam lítaly i pohlavky a nadávky, že jsem měkota a výhružky, že jestli něco řeknu rodičům, tak to teprve něco uvidím...
Dnes s odstupem času jsem mu za to mučení vděčná. Nikdy se mi při chůzi tělo neblemcalo ze strany na stranu, zadek mám i při mé nynější 100 kg váze (a 167 cm) pevný a celulitida mi vylezla až v těhotenství.
Jolana Dominguez Carela
Proč už nechci, aby mi manžel pomáhal
Zná to myslím každá hospodyňka...pro neustálé točení okolo rodiny a práce jí nezbývá čas na to, co by chtěla dělat. Ráno vstát, nachystat rodinku, letět do práce, po práci letět do obchodu nakoupit, pak domů vařit, prát, žehlit, úkoly s dětmi, večer padnout do postele a možná někdy i ...
Jolana Dominguez Carela
Proč žáci nerespektují učitele?
Jako každá máma, která má dítka ve škole, slýchám každý den co se ve škole stalo. Obě mé dcery chodí každá do jiného ročníku jiné školy. To, co doma vypráví, se podobá jako vejce vejci. Takže - kde se stala chyba?
Jolana Dominguez Carela
Zdraví jako lék
Zvykli jsme si často mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička jsme udržovaní ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. "Dej pozor, abys něco nechytla" nebo "raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla" a podobné hlášky zná asi každý z nás
Jolana Dominguez Carela
Jak mít radost každý den
Už odmala miluju vůni vzduchu. Svět umí vonět v tolika různých odstínech...Třeba u moře...Když jsem byla poprvé u moře, bylo mi asi 7 let, vdechovala jsem tu úžasnou vůni, kterou jsem dosud neznala. Vonělo to tam tak jinak...trochu po rybách, ale příjemně...a taky po řasách. Sbírali jsme s bratrem mušličky a dávali je do sáčku (no ano, v té době jsem nevnímala, že uvnitř jsou živí tvorčci, kteří zbytečně uhynou) a před odjezdem, když jsme sáčkem pohnuli, poznali jsme druhou tvář "vůně" moře...
Jolana Dominguez Carela
Kdy pomáhat druhým?
My lidé rádi pomáháme. Když vidíme problémy druhých, snaději zapomínáme na ty vlastní. Učili nás, že máme pomáhat slabším, starším, postiženým, že nemáme být lhostejní k ostatním. Kdo z nás už někdy nezažil, že máme chuť a vůli pomáhat, ale druhá strana místo, aby nám vděčně poděkovala, nás kritizuje.... Pomáháme a nakonec z toho vycházíme jako špatní my.....Proč?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Prodej rodinného domu v Dolním Podluží
Dolní Podluží, okres Děčín
2 100 000 Kč
- Počet článků 59
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1620x
Mimo jiné se věnuji prodeji šperků a bižuterie z přírodních materiálů a polodrahokamů, které i sama vyrábím. Více na www.aaa-taino-galerie.com