Má pes duši?

Před lety jsem měla fenku německého ovčáka. Říkali jsme jí Sendy a byla plnohodnotným členem naší rodiny. Když jsme jedli, stávala "ve futrech" tak, že ani jedna tlapka nepřetahovala, zato celé tělo včetně slintajícího jazyka byla uvnitř.  Když se blížila hodina mého příchodu ze školy, lehávala na balkoně a "čekala". Já vždycky z dálky pískla, ona nastavila uši (to jsem samozřejmě vidět nemohla, řekla mi to maminka, která byla doma), zavětřila a začla štěkat. To už máma věděla, že má stavět oběd na stůl.

Často jsem si kladla otázku, jak pozná, že ji chci vzít na procházku? Nevím jak, ale poznala to. Jen jsem si v mysli představila, že jdeme ven, začala lítat jako zběsilá, stála u dveří, v hubě vodítko. Někdy jsem zkoušela ji převézt a řekla jí, že nikam nejdem. Ale ona čekala dál.

Poté, co jsme se přestěhovali z rodinného domku do paneláku, se adaptovala velmi rychle. Zkoušela jsem najít někoho s domkem a zahradou, ale myslím, že jí to bez zahrady zas tak moc nevadilo. Hlavně, že byla "se svými". 

Když věděla, že jsme v práci, byla hodná, štěkala, jen když zvonil někdo na patře a nikdy byt neznečistila. Ale jak věděla, že už jsme zpátky doma, běda tomu, kdo se odvážil ven bez ní... Běžně jsem ji brávala všude s sebou, na dovolenou, na nákupy, do hospody (kde jí číšníci nalévali z čistého piva), k babičce či na jakoukoli návštěvu. Kde ji nevpustili, čekala venku.

Jen jednou jsem se opovážila vyjít bez ní. A taky jsem byla patřičně potrestána. Kdo nezažil totalitu, neví, jakou vzácností pro mě byly moje suprnové botasky značky Adidas, přivezené černým studentem z kapitalistického rakouska. Byly mým klenotem, všichni mi je záviděli a dodnes na ně s láskou vzpomínám. No a právě toho dne co jsem ji nechala raději doma a šla na rande sama, se mi krutě pomstila. Zadní vyvýšenou stranu na ochranu paty zkousala u obou do roviny s podrážkou (no zkousala, ty kousky se nikdy nenašly, tak spíš sežrala). Pravda, byli pak moc praktické, takřka nazouvací, ale vzhledově nic moc.

Ani moje maminka trestu neunikla. Sendy jí pro změnu upravila nádherné tuzexové kozačky z pravé kůže s rozkošnými červenými mašličkami. K čemu mašle, a zblajzla je. Obě dvě. Holt jak už jsem na začátku podotka, ženského rodu, tudíž pečlivá.