Zlaté české ručičky, kde jste? Když vejdete do obchodu, české zboží skoro nenajdete. Že by se u nás nepracovalo? Baba, pracuje. Tak proč je stále těžší najít české výrobky? Protože....
jsme se naučili myslet. Kalkulujeme. Co je levnější. Čeho je víc. Jsme lapeni v pastích nadnárodních společností.
Každý sám za sebe se může rozhodnout, jak přispět k tomu, aby se nám lépe dařilo. Aby naše země vzkvétala a lidé, co v ní žijí, byli zdravější a šťastnější.
Podle mého názoru je pro nás všechny lepší, abychom začali víc myslet za sebe místo jen na sebe. Abychom upřednostňovali naše výrobky. Ať už potraviny, oblečení a látky, ze kterých se to ušilo, hudbu nebo to, kam pojedete na dovolenou.
Je pravda, že nemáme moře, ale je taky pravda, že máme krásnou, nádhernou zemi a že můžete každý rok jet někam jinam a pořád toho zbude dost na poznávání. Kdo je majetnější, může zajet i k moři. Občas. Jde o to, aby naše české peníze obíhaly v naší krásné zemi a měli z toho prospěch všichni lidé, co se na tom podílejí. Ne, aby většina toho, co vyděláme, skončila v rukou cizích, většinou zahraničních nadnárodních společností.
To, co už bylo uděláno, se nedá vrátit zpět. Ten, kdo již chyboval, to nemůže mávnutím čarovného proutku vrátit na původní stav. Ale může ovlivnit to, jaká bude naše budoucnost. Regály v obchodech jsou zavaleny levným a nekvalitním zboží z Číny. Přitom jsme tak šikovný národ, který z mála dokáže udělat hodně. A až na několik jedinců i národ pracovitý.
Proč si kupovat česnek z Číny, boty z Číny, čínský nudle, .... všude samá Čína. A když ne Čína, tak brazílie, nebo Afrika. Nemusíme úplně ignorovat zahraniční výrobu, ale tam, kde to jde, můžeme žádat domácí produkty. Když máme své obilí, brambory, zeleninu, proč kupovat vejce z Polska? To už naše slepice neumí snášet? Ne vždy je to jednoduché, objevit v té přemíře nabídek tu českou. Ale zkuste to. Podpořte naši zemi. I za cenu toho, že někdy bude výrobek dražší. Může vás hřát to, že dnes vy nám, zítra my vám. Tím, že budete kupovat české výrobky umožníte, aby peníze obíhaly tady, u nás.
Lidé v Číně, kterých je tam opravdu, ale opravdu hodně moc, jsou určitě stejní jako my. Jen chtějí práci. Aby si vydělali někdy i v nelidských podmínkách na trochu jídla. Celý ten čínský systém je založený na vykořisťování Číny. Velké nadnárodní společnosti přesunují svá sídla a výrobu stále dál a dál do chudších a ještě chudších zemí, aby ušetřily náklady a zvýšily své příjmy. Takže na jedné straně lidé v těch vyspělejších zemích ztrácí práci, chudí chudnou, bohatí bohatnou a tak to funguje jen díky nám, lidem, kteří se na tom systému podílíme. Když lidé budou utrácet většinu vydělaných peněz ve své zemi, pak tento vykořisťovatelský systém musí padnout.
Věřím, že přijde den, kdy si lidé začnou uvědomovat, jak to celé funguje a začnou se víc zamýšlet nad tím, jak sami můžou přispět ke zlepšení situace. Není pravda, že jeden člověk nemůže nic udělat. Každý máme stejnou moc. Každý máme stejný mozek a stejné tělo a stejnou možnost volby. Každý má právo žít tak, jak se rozhodne. Každý tvoříme takovou budoucnost, jakou chceme. Pokud to, co jsme stvořili, se nám nelíbí, tak to předělejme. Je to v nás. Bez nás by nic nebylo takové, jaké to je.
