Když jste každý z jiné země

Je to pěkná exotika, že? Když máte za partnera cizince... Protiklady se přitahují, čím větší protiklady, tomu úměrná větší přitažlivost. Člověk rád hledá to, co nemá. Kudrnatý závidí tomu, co má vlasy jako dráty, hnědooký je okouzlen modrýma očima, kdo je jako vápenka, touží mít pleť jako lehce opálený Ital...

Nikdy se nenudíte, protože je mezi vámi tolik rozdílů, že je stále co řešit.

U nás se neřeší peníze, nevěra. U nás se řeší jazyková bariéra. I po téměř 10 letech společného soužití, kdy bych si troufla říct, že mluvím španělsky takřka jako rodilý, stále nastávají situace, kdy si myslím, že nebýt jazykového rozdílu, ani by nevznikla nebo se aspoň nevyhrotila do té podoby. Protiklady se přitahují, je to prima, když o někom sníte a pak toho někoho máte vedle sebe. Jaké různé rozdíly vás v takovémto vztahu můžou potkat?

Tak pokud nemáte problémy s penězi a nevěrou (které se řeší celosvětově a všude a pořád, ať už jste stejné národnosti nebo ne), tak tu máme rozdíl v náboženství. Nemusíte se zrovna k někomu řadit, stačí to, v čem vyrůstáte, co vás obklopuje. Náboženství na vás má vliv, i když se vás přímo úzce netýká. My ani jeden nepatříme do žádné náboženské skupiny, kdybychom se měli zaškatulkovat, tak i když se tak necítíme, asi nejvíc by sedělo (hned tedy po věřím v něco, ale Bůh to není) že jsme křesťané. A i přesto jsou mezi námi velké rozdíly. Dalším podstatným rozdílem je postavení ženy ve společnosti. Názory na to, jak vychovávat děti, bít či nebít, křičet či nekřičet... V neposlední řadě rozdíly chutí. Co vařit, čím se zabavit, jak se milovat...

Ano, i po deseti letech se ve vztahu nenudíme a tak se jednou měsíčně "rozvádíme". A vždycky je to kvůli kulturním rozdílům, kvůli špatně pochopenému slovu, které jsem přeložila a které má několik významů a já ho bohužel použila nevhodně. O to sladší je ale pokaždé "usmiřování".

Taky potřebujete tenhle typ adrenalínu ke štěstí? Nebo vám stačí klasika (tím myslím, že bohatě stačí rozdíl muž/žena).