Tak se té fifleny slušně zeptala: "prosímvás nepustila byste mě sednout, mě je hrozně špatně" načež jí ta odpověděla: "Běž do prd.le ty piˇo" (každý si hravě domyslí, která písmena chybí).
Když mi to vyprávěla, nevěřila jsem svým uším a až když mi to potvrdil i její manžel, uznala jsem, že nemaj proč si vymýšlet. Do té doby jsem je nikdy lhát neviděla, tak proč by s tím začínali teď, říkala jsem si.
Dneska ráno, když jsem jela do práce, nastoupil dědeček, že se kácel sám, ani na něj nefouklo. U dveří na místech pro invalidy, seděl mladý klučina, tak kolem 10 let, očividně zdravý jako řípa, jeho maminka s tatínkem kolem něj a hezky ho obklopovali, hlavně aby nemusel pustit sednout toho dědečka. Já seděla o kus dál na druhé straně, starší skoro o 30 let, ale nevadilo mi dědouška pustit sednout.
Nechci za to metál, neříkám to proto, aby mi někdo děkoval ( i když to slovo děkuji potěší). Mockrát mi ani starší spoluobčané nepoděkují za přenechané místo. Ale to je jejich problém. Teď zpět k mládeži. Mě zaráží nejvíc to, že ti rodiče nic neřeknou dětem. Kdyby jel sám, řeknu si, že se mu nechce, má těžkou aktovku, atd... Ale že ani rodiče nechtějí své dítě učit slušnosti a ohleduplnosti, to už je na pováženou.
Tohle není ojedinělý případ, vidím to skoro denně všude kolem sebe. Ty neslušné hulváty ale vychovávají lidi, kteří si pak na stáro stěžují, co je to za mládež. Možná kdyby se trochu víc ve výchově snažili, nemusí si teď na tu zpustlou mládež stěžovat a komentovat to "jo to za našich mladejch let tohle nebylo".