Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem se ztratila v karibiku aneb láska hory přenáší

Když jsem byla malá, často jsme se stěhovali. Tatínek pracoval jako vedoucí hotelů a restaurací. Často (mě z neznámých důvodů) měnil města a tak jsem si občas musela zvykat nejen na novou školu, ale i nové kamarády. No a protože jablko nepadá daleko od stromu....

Asi se mi to zalíbilo. Jako dítě jsem to stěhování prostě nesnášela, hrozně jsem se styděla, že zase budu stát před cizí třídou, debilně se usmívat během učitelčina představování mé osoby třídě.

Člověk zapomene na ledacos. A tak i já zapomněla na ty negativní pocity, ale to vandrování mi nějak "zůstalo v krvi". Po pěti letech ve Vídni jsem cítila, že mě to zase někam táhne. Německy už jsem mluvila perfektně, co třeba angličtinu? Do států jsem vízum nedostala, tak co třeba Austrálie? Pomalu jsem začala zjišťovat všechny detaily, začala se učit jazyk....

Během poslední studené zimy jsme spolu s kamarádkou letěly do karibiku. Prý je tam nádherně a hlavně teplo, moře, pláže, palmy, co víc si přát? Po týdnu přemýšlení a po shlédnutí filmu "go away" s Tomem Hanksem (dost blbej nápad dívat se na to před odletem) jsme ve Vídni nastoupily do Lauda Airu (velice komfortni cestování) a hurá do neznáma.

Přiznám se, že do té doby jsem neměla představu, kde Dominikánská republika leží. Asi měsíc před odletem jsem se rozešla s přítelem, a tak s odporem k mužské populaci v srdci jsem chtěla zažít relaxační dovolenou bez chlapů. A tak zásobeny dobrou náladou a průvodcem jsme odletěly vstříc novým dobrodružstvím.

Když jsem v Puerto Platě vystoupila z letadla, okamžitě jsem se zamilovala do té krásné země. Jako bych přijela domů, cítila jsem, že jsem tam správně.  Po příjezdu do hotelu (nic moc) jsme skočily v oblečení do atlantického oceánu, no byla to nádhera (ale dostat ten jemný písek ze semišových kalhot už ne). 

Náš první výlet měl být na poloostrov Samana, délka trvání dva dny, včetně WHALE WATCHING (pozorování velryb). Když jsme si výlet kupovali, došlo k omylu, a tak nás průvodce budil o den dřív. A tak ještě rozespalé jsme při balení zapomněly pár věcí. Teda zapomněly, já zapomněla všechno oblečení. Kamarádka ho sice měla víc, ale při mé výšce a váze to bylo jakoby se chtěla kráva vejít do telete. No ale přeci jedny kalhoty byly trochu elastické a když jsem je dala na boky (vědět že za pár let z toho bude móda, tak si s tím hlavu nedělám), tak mi byly dobře.

Po večeři, já nasraná, že se nemůžu moc hýbat, jinak mi bude vidět až do žaludku (ty kalhoty byly fakt podpásovka) mi kamarádka ukazuje krásný pánský pozadí (popředí nebylo vidět). No ten pohled byl sice moc hezkej, ale já chtěla jen ty palmy, moře, pláž a drink, takže jsem mu nevěnovala dostatečně velkou pozornost.

Po chvíli se to pozadí otočilo a já viděla krásného mladého muže, který se (dodnes nechápu proč) díval na mě. Po chvíli přišel k našemu stolu a celkem slušnou němčinou se ptal, zda si může přisednout....

Nebudu to protahovat, prostě jel po mě jak po uzeným. Mě se taky strašně líbil, ale já čekala na svého Davida (tak se měl můj příští jmenovat, neptejte se proč). Když jsme všichni tři seděli u bazénu a já se vůbec neměla k hovoru (to se mi stává pokaždé, když se mi chlap fakt líbí), kamarádka se ptala, jak se jmenuje.

Jmenoval se David.

I přes hodně překážek, které jsem mezi nás postavila, se ke mě po dvou dnech dopracoval a nejen že si získal mou přízeň, ale i moje srdce, které už má devátým rokem. 

Než jsem Davida poznala, modlila jsem se k Bohu, aby mi do cesty postavil "normálního chlapa", kterej by mě miloval takovou jaká jsem, kterej by byl hodnej, galantní, klidně by mohl být z druhého konce světa a třeba žlutej....

A pak že pánbůh nemá smysl pro humor!

 

Autor: Jolana Dominguez Carela | čtvrtek 1.10.2009 10:00 | karma článku: 15,83 | přečteno: 1402x
  • Další články autora

Jolana Dominguez Carela

Proč už nechci, aby mi manžel pomáhal

Zná to myslím každá hospodyňka...pro neustálé točení okolo rodiny a práce jí nezbývá čas na to, co by chtěla dělat. Ráno vstát, nachystat rodinku, letět do práce, po práci letět do obchodu nakoupit, pak domů vařit, prát, žehlit, úkoly s dětmi, večer padnout do postele a možná někdy i ...

11.7.2014 v 15:25 | Karma: 18,18 | Přečteno: 1305x | Společnost

Jolana Dominguez Carela

Proč žáci nerespektují učitele?

Jako každá máma, která má dítka ve škole, slýchám každý den co se ve škole stalo. Obě mé dcery chodí každá do jiného ročníku jiné školy. To, co doma vypráví, se podobá jako vejce vejci. Takže - kde se stala chyba?

5.3.2014 v 20:03 | Karma: 16,69 | Přečteno: 2196x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Zdraví jako lék

Zvykli jsme si často mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička jsme udržovaní ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. "Dej pozor, abys něco nechytla" nebo "raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla" a podobné hlášky zná asi každý z nás

7.2.2014 v 17:59 | Karma: 8,02 | Přečteno: 248x | Diskuse| Ostatní

Jolana Dominguez Carela

Jak mít radost každý den

Už odmala miluju vůni vzduchu. Svět umí vonět v tolika různých odstínech...Třeba u moře...Když jsem byla poprvé u moře, bylo mi asi 7 let, vdechovala jsem tu úžasnou vůni, kterou jsem dosud neznala. Vonělo to tam tak jinak...trochu po rybách, ale příjemně...a taky po řasách. Sbírali jsme s bratrem mušličky a dávali je do sáčku (no ano, v té době jsem nevnímala, že uvnitř jsou živí tvorčci, kteří zbytečně uhynou) a před odjezdem, když jsme sáčkem pohnuli, poznali jsme druhou tvář "vůně" moře...

6.1.2014 v 8:33 | Karma: 14,17 | Přečteno: 430x | Diskuse| Ostatní

Jolana Dominguez Carela

Kdy pomáhat druhým?

My lidé rádi pomáháme. Když vidíme problémy druhých, snaději zapomínáme na ty vlastní. Učili nás, že máme pomáhat slabším, starším, postiženým, že nemáme být lhostejní k ostatním. Kdo z nás už někdy nezažil, že máme chuť a vůli pomáhat, ale druhá strana místo, aby nám vděčně poděkovala, nás kritizuje.... Pomáháme a nakonec z toho vycházíme jako špatní my.....Proč?

11.3.2013 v 12:11 | Karma: 8,38 | Přečteno: 364x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Co o nás vypovídají barvy?

Dnešní zamyšlení bude věnováno barvám. Barvy o nás vypovídají víc, než si myslíme...Největší význam pro nás má zkoumat, proč máme v oblibě tu kterou barvu, protože nám to pomůže poodhalit naše skryté bloky. Jakmile je objevíme, můžeme začít pracovat na nápravě.

8.3.2013 v 11:02 | Karma: 13,33 | Přečteno: 1231x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Jak a koho máme volit?

V poslední době, ať chceme či ne, jsme ze všech stran bombardováni volebními kampaněmi. Pokud noviny nečtete, ani televizi neposloucháte, taky neuniknete.... útočí i z bilboardů a reklam na veřejných prostranstvích.

11.1.2013 v 10:37 | Karma: 11,05 | Přečteno: 924x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Proč je pesimismus destruktivní?

Na stole stojí sklenice, ve kleré je do poloviny voda. Někteří ji vidí napůl plnou, druzí z poloviny prázdnou. Proč to tak je? Naše postoje se odráží v tom, jak vnímáme svět okolo sebe. Fungujeme na bázi naučených programů. Od okamžiku našeho zrodu se na nás "lepí" vše okolo nás. Začíná to pocity matky, když plod roste v děloze a pokračuje po porodu. Říká se, že narozené dítě je čisté jako list papíru. Čisté je, ale některé programy už zapsané má.

6.12.2012 v 12:20 | Karma: 28,92 | Přečteno: 3244x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Proč nám škodí kritika?

Každý to známe, v televizi nějaký politik blábolí nesmysly, v obchodě to pokladní moc dlouho trvalo, kolegyně v práci měla otřesné šaty a soused odvedle je alkoholik, co prochlastává dávky.

23.11.2012 v 14:44 | Karma: 9,61 | Přečteno: 780x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Proč rozvíjet kreativitu v každém věku?

Když jsme byli malí, všichni jsme rádi kreslili, zpívali, hráli si, vymýšleli lumpárny, skákali panáka, hledali schované vánoční dárky, všichni jsme rádi něco dělali. Měli jsme volnost, alespoň my, ti z menších měst, jsme si mohli běhat venku a hrát si se sousedy. Rodiče nás posílali do obchodu pro půlku másla, pár rohlíků nebo ledňáčka.

22.11.2012 v 14:56 | Karma: 9,21 | Přečteno: 717x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Letošnímu roku vládnou modré šperky!

Konečně jsem se dočkala. Letos vládne šperkům modrá barva! Mezi mé nejoblíbenější polodrahokamy patří nebesky modrý kámen, který původem pochází z Karibiku, konkrétně z Dominikánské republiky. Každý kámen je jedinečný svou kresbou, barvou, prolínání bílé do modré, v jednom kameni můžete najít několik různých odstínů modré od světlounké až po tmavou.

15.4.2012 v 16:42 | Karma: 10,89 | Přečteno: 1503x | Diskuse| Ona

Jolana Dominguez Carela

Vytrácí se vánoční duch z trhů?

Vánoce. Téměř všichni se na ně těšíme. Nejvíce asi děti, které věří, že jim Ježíšek donese dárečky, určitě i děti, které sice na Ježíška už nevěří, ale přesto se nemohou dočkat, až se domovem proline vůně pečeného cukroví, vánočního stromečku a smaženého kapra.

23.12.2011 v 10:50 | Karma: 15,79 | Přečteno: 1247x | Diskuse| Brno

Jolana Dominguez Carela

Proč se děje tolik tragédií?

Na výletní lodi v Rusku zemřelo víc jako 100 lidí. Pilot nadzvukového letadla havaroval a zemřel. Otec vyvolal hádku kvůli kolínské a jeho syn to zaplatil životem. V Liberci zemřel pacient při banální operaci kýly....Optimismus chybí 2/3 Čechů. Je jedno, jestli čtete nějaký zpravodajský portál na internetu či sedíte u televizních novin. Obsah zpráv je vždycky stejný. Proč?

12.7.2011 v 9:40 | Karma: 15,06 | Přečteno: 1424x | Společnost

Jolana Dominguez Carela

Já chci taky kozy

Nedávno mi známý povídal příběh svého známého, který mne zaujal, a to natolik, že na něj nemůžu přestat myslet. Ten jeho známý byl technikem, opravdovým mistrem ve svém oboru. Dokázal opravit taková zařízení, se kterými si jiní nevěděli rady. Byl z těch lidí, co si svůj mobil a počítač bral všude s sebou, prostě technický fanda oddaný své práci.

4.7.2011 v 15:22 | Karma: 19,83 | Přečteno: 1265x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Zvídavé dítko

Mám dcerku. Chodí do první třídy. A je zvědavá jako opička. Ještě když chodila do školky, ptávala se mě, kde se vzalo úplně první vajíčko a odpověď, že ho snesla slepička, ji neuspokojila. A kde se vzala ta slepička? Vylíhla se z vajíčka. A kde se vzalo to vajíčko?

19.4.2011 v 11:55 | Karma: 14,54 | Přečteno: 1554x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Snad už i nudle z nosu jsou čínský....

Zlaté české ručičky, kde jste? Když vejdete do obchodu, české zboží skoro nenajdete. Že by se u nás nepracovalo? Baba, pracuje. Tak proč je stále těžší najít české výrobky? Protože....

7.4.2011 v 9:00 | Karma: 19,09 | Přečteno: 1591x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Makám, makáš, makáme aneb pracovní morálka na úřadech

Tož sem ve středu zavítala na celnici. Den předtím jsem si opět domluvila změnu pracovní doby, abych to stihla. Podle webovek tam maj být do 17h, takže času dost. Ještě pro jistotu ověřuju, kde přesně to je.... Pak mě napadlo tam zavolat, protože jsem našla víc adres pro Brno, tak abych určo šla tam, kam mám, že...

25.3.2011 v 10:46 | Karma: 24,23 | Přečteno: 2330x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Chybí vám adrenalin? Dejte se na podnikání...

Teda to sem si zase dala. Já nevím, že vždycky něco vymyslím a pak se z toho skoro pos... No ale co, navařila sis, tak papej. Člověk by řekl, že vyřídit si živnost nebude až takovej problém. No - nebyl by, kdyby.... Kdyby ryby lítaly, nebyly by rybníky.

24.3.2011 v 22:09 | Karma: 8,62 | Přečteno: 955x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Skoro dobré boby

Kdo by je neznal? Sojové boby dorazily před časem i do Čech, v obchodech je naleznete v regálech se zdravou výživou. Vyrábí se z nich mléko, sýr Tofu, maso co není maso, sojová bílkovina se přidává do většiny uzenin. Každý den v nějaké formě konzumujeme soju.

18.3.2011 v 12:02 | Karma: 11,47 | Přečteno: 1179x | Diskuse| Společnost

Jolana Dominguez Carela

Proč máme potřebu kouřit?

Kouření je stará záležitost. Kouřili naši předkové. Jenže - co kouřili a kolik? Při nějakých rituálech si zapálili něco povzbudivého, aby viděli své předky a bylo.

18.3.2011 v 9:49 | Karma: 10,78 | Přečteno: 1062x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 59
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1620x
Jsem rozená optimistka, milující život a vše, co s sebou přináší... Ráda cestuju a poznávám nové lidi i jiné kultury. Pracuji jako terapeut a kouč osobního rozvoje www.jolanadominguez.cz.
Mimo jiné se věnuji prodeji šperků a bižuterie z přírodních materiálů a polodrahokamů, které i sama vyrábím. Více na www.aaa-taino-galerie.com